Když byly Warrtíkovi asi čtyři týdny, oznámila nám paní Müllerová, že
má pupeční kýlu. Není to prý nic závažného a prý se to stává, když fenka
špatně překousne pupeční šňůru, nebo když se štěňátko hodně nacpává,
což byl zřejmě Warrantův případ. Není to vada vyřazující pejska z chovu,
ale pokud bychom nechtěli, nemusíme si ho brát a můžeme si vybrat
jiné štěňátko. Tuto možnost jme samozřejmě nevyužili. SM nám tedy nabídla
slevu v hodnotě následné operace a nebo že ve třech měcísích přijedeme
a ona nám Warrtíka zdarma odoperuje. Souhlasili jsme s druhou možností a
domluvili se s SM, že okolo třetího měsíce Warrantovo věku přijedeme a
ona ho kýly zbaví.
Přečetla jsem si na internetu všechny možné informace, co se štěněčí kýly týče a usoudila jsem. že je to vlastně celkem banální zákrok a o nic vážného skutečně nejde. Jedná se v podstatě o střevo, které se velkým tlakem dostalo skrz břišní stěnu ven a je nutné ho tam vrátit. Pejsek po takovém zákroku prožívá plnohodnotný život, bez jakýchkoliv omezení a následků. Přesto jsem samozřejmě měla trochu obavy a strach, aby se kýla příliš nezvětšovala a nemuseli jsme na operaci dřív, než ve třech měsících. To je taky možné, ale pro štěňátko to není moc vhodné kvůli uspání, které je při tomto zákroku nezbytné.
A tak jsme po celou dobu SM o stavu Warranovo kýly informovali a posílali foto, aby měla představu o tom, jestli se kýla zvětšuje, či naopak zatahuje. Někdy se totiž může stát, že se kýla sama zatáhne a operace tudíž není nutná. Během svátků jsem se domluvili na datum 10.1.2008, že přijedeme k SM okolo 18.30 hod. Ona si mezitím Warrtíka uspí a v 19.00 ho zečne operovat. Ten den byli objednáni na očkování Šmídovi s bráškou Whistem a tak jsme měli radost, že si alespoň osobně popovídáme, ikdyž mě mrzelo, že si Warrt nebude moct s bráškou pohrát, ale to se nedalo nic dělat.
A tak 10.1.2008 dostal Warrt k snídani dle instrukcí jen trochu mletého masa a vyrazili jsme za SM do Brna. Po příjezdu z něj měla SM velikou radost a nešetřila chválou, jak je krásnej a velikej. Hned jsme ho zvážili a měl 13,30kg. Pak už dostal první oblbovací injekci a to jsme ho už vláčného nechali s SM, aby mu dala ještě jednu a mohla začít odstraňovat kýlu. Mezitím jsme si povídali se Šmídovými v kuchyni a hráli si s jejich Whistíkem, který byl velmi miloučký a moc mu chutnaly hovězí škvarky, které užíral paní Müllerové z přepravky :-))
Asi za 30minut za námi přišla SM do kuchyně a říkala, že takhle špatně se jí šilo naposledy prase před 15ti lety, že je škoda, že jsme ještě nepočkali, jelikož kýla byla již téměř zatáhlá a ona něměla prostor na to dát ji tam zpátky a tak si musela udělat řez o 1,5cm delší, aby ji tam mohla vrátit. Warrant má prý velmi tlustou kůži a něšlo jí to skoro propíchnout. Šli jsme všichni do ordinace. My na našim pejsánkem a Šmídovi nechat dát Whistíkovi včeličku.
Warrtík ležel na stole a ještě spinkal, na sobě měl stahovací obleček a nám ho bylo moc líto. Mezitím přišla Eva s malou Wantou, která je o týden mladší než Warrtík a Whist a je to vlastně jejich sestřenice. Ti dva spolu lítali po ordinaci a vesele si hráli, tak mě i Michala mrzelo, že o to byl Warrtík ochuzen. Oni si tam jančili a on měl chudinka bebíčko. Ale uklidňoval nás fakt, že to má už za sebou a že mu všechno vynahradíme na únorovém srazu bulíků. Paní doktorka nám dala ještě nějaká homeopatika a mastičku a poučila nás o jejich užívání. Na otázku, za kolik dní má jít na vyndání stehů, nám odpověděla, že stehy jsou samovstřebávací a tudíž se nevyndavají. Michal šel vyhřát auto, my jsme s SM ještě trošku poklábosily a vyrazili jsme k domovu.
Po cestě byl Warrtík moc hodnej, byl samozřejmě ještě oblbnutej po injekci, ale ani nekňučel. Jen jednou se trošku poblinkal, ale kdo by se mu na tý hrbolytý dálnici z Brna do Prahy a ještě po narkóze divil. Když jsme asi v jednu hodinu v noci dorazili domů, tak jsme mu ještě bříško namazali hojivou mastí a dali určená homeopatika.
Druhý den v pátek byl jako vyměněný, tak hodného jsme ho ještě nezažili. Samozřejmě, že jsme počítali s tím, že nebude tak řádit a po pravdě nám to ani nevadilo. Warrant neprojevoval žádné známky bolesti ani nějakého problému, jen byl prostě unavený a hodně spinkal, což je po operaci zcela normální. Jedl, pil i radostě vítal návštěvu. Vše jako dřív, jen nás tolik nezaměstnával.
V sobotu ráno, když jsem mu šla vyměnit sterilní čtverec a namazat bříško mastí, s hrůzou jsem zjistila, že dva spodní stehy chybí a rána se rozšklebila do 1cm šířky o délce asi 1,5cm. Ihned jsem informovala SM a poslala foto. Odepsala, že skutečně stehy vypadly, ale že to není nic strašného, ať ráno často mažeme, že se jen bude trošku dýl hojit. Byla jsem z toho nešťastná a pořád jsem na to Warrtíkovo otevřené bebíčko musela myslet. Přemýšlela jsem, zda-li raději nezajet na pohotovost k našemu vetrináři, ale nechtěla jsem se SM nějak dotknout, že zpochybňuji její mínění. Přesto mi však zdraví našeho zrzavého zlatíčka bylo přednější. Po ICQ si píši s Katkou, majitelkou Lukyho a s tou jsme to chvilku probíraly. Nakonec mi dodala odvahy, abychom raději na pohotovost zejeli, i kdyby jen pro klid v duši. Nepsala jsem to SM, aby to špatně nepochopila, ale její kladnou rekci jsem čekala, šlo přece hlavně o zdraví pejska a to bylo nejdůležitější. Ještě mi doporučila udělat silný roztok z hypermangánu a tím bříško potírat. Říkala, že je i možné ty dva stehy bez narkózy dodělat, ale že si myslí, že to není tak nutné. Každopádně jsme věděli, že budeme klidnější, když to pan doktor uvidí naživo.
Po příjezdu jsem o všem informovala opět SM a ona se omlouvala a
uznala, že měla opravdu šít hedvábím. Nicméně že mi alespoň pošle nějaká
homeopatika, aby Warrtík zapomněl na stres ze šití. V neděli večer při
mazání rány mi na prstech ulpěly další stehy, to mě vyděsilo, ale
jelikož byla rána u sebe a nějak se nerozvírala, tak jsem jí jen
zpevnila dvěma slabými proužky náplasti a vše zese nafotila a poslala
paní Müllerové. Ona mi od pověděla, že mám udělat odvar z řepíku a že by
to mělo držet. A tak jsme čekali, co bude.
Mezi tím jsem si samozřejmě ještě psala a volala s SM, abych ji též informovala jak, se tomu našemu marodovi daří. Moc jsem se bála, aby nepovolily i vnitřní stehy, na což mě pan Bejček upozornil, že by se též mohlo stát. SM mě uklidnila, že vnitřní stehy jsou šité pevným hedvábím a ne vstřebatelným materiálem a tak se není čeho obávat. Pan doktor mi ale řekl, že nejde o to, že by praskly, ale že by se mohlo stát, že je bakterie rozloží a střevo se znovu začne tlačit skrz břišní stěnu ven a tím by opět vznikla kýla. Načež mě ihned uklidnil, abych se neznepokojovala, že si myslí, že jsme to těmi antibiotiky zažehnali.
Přijel ještě ve středu, v pátek a po každé mu píchnul další antibiotika, měl radost z toho, že se to začíná pěkně hojit a slíbil, že při pondělní návštěvě nám doveze mastičku, která je výborná a ránu dobře scelí. Jak řekl, tak taky udělal a při pondělní kontrole mastičku dovezl. Veterinární mast se jmenuje ALAPTID a vřele ji doporučuji, mažeme jí na bříško ráno a večer a výsledek je skutečně den ode dne vyditelný. Jen se mi pořád nechce líbit, že má pod sešitím skoro stejnou bouličku jako když měl kýlu. Čekala jsem, že po operaci bude bříško opět ploché a hladké, samozřejmě až na tu jizvu, se kterou jsam počítala. Pan Bejček mi vysvětlil, že je to šitím. Tím, jak je zašita břišní stěna a pak ještě kůže, tak to dělá takovou řasu, ale že se to časem zatáhne. Tak uvidíme, ale raději to budu sledovat, to víte, mám už teď ze všeho strach, aby to naše zrzavý štěstí nemuselo zase nějaký zákrok podstoupit.
Pokud by vašeho bulíčka čekal stejný zákrok, podrobně se vašeho vetrináře vyptejte, jak bude zákrok probíhat. Zeptejte se, čím bude vašeho miláčka šít a pokud by řekl, že budou stehy vstřebatelné, tak ho raději poproste o šití hedvábím. Možná tím vašemu pejskovi ušetříte další bolest a zkrátíte dobu uzdravování.
Přečetla jsem si na internetu všechny možné informace, co se štěněčí kýly týče a usoudila jsem. že je to vlastně celkem banální zákrok a o nic vážného skutečně nejde. Jedná se v podstatě o střevo, které se velkým tlakem dostalo skrz břišní stěnu ven a je nutné ho tam vrátit. Pejsek po takovém zákroku prožívá plnohodnotný život, bez jakýchkoliv omezení a následků. Přesto jsem samozřejmě měla trochu obavy a strach, aby se kýla příliš nezvětšovala a nemuseli jsme na operaci dřív, než ve třech měsících. To je taky možné, ale pro štěňátko to není moc vhodné kvůli uspání, které je při tomto zákroku nezbytné.
A tak jsme po celou dobu SM o stavu Warranovo kýly informovali a posílali foto, aby měla představu o tom, jestli se kýla zvětšuje, či naopak zatahuje. Někdy se totiž může stát, že se kýla sama zatáhne a operace tudíž není nutná. Během svátků jsem se domluvili na datum 10.1.2008, že přijedeme k SM okolo 18.30 hod. Ona si mezitím Warrtíka uspí a v 19.00 ho zečne operovat. Ten den byli objednáni na očkování Šmídovi s bráškou Whistem a tak jsme měli radost, že si alespoň osobně popovídáme, ikdyž mě mrzelo, že si Warrt nebude moct s bráškou pohrát, ale to se nedalo nic dělat.
A tak 10.1.2008 dostal Warrt k snídani dle instrukcí jen trochu mletého masa a vyrazili jsme za SM do Brna. Po příjezdu z něj měla SM velikou radost a nešetřila chválou, jak je krásnej a velikej. Hned jsme ho zvážili a měl 13,30kg. Pak už dostal první oblbovací injekci a to jsme ho už vláčného nechali s SM, aby mu dala ještě jednu a mohla začít odstraňovat kýlu. Mezitím jsme si povídali se Šmídovými v kuchyni a hráli si s jejich Whistíkem, který byl velmi miloučký a moc mu chutnaly hovězí škvarky, které užíral paní Müllerové z přepravky :-))
Asi za 30minut za námi přišla SM do kuchyně a říkala, že takhle špatně se jí šilo naposledy prase před 15ti lety, že je škoda, že jsme ještě nepočkali, jelikož kýla byla již téměř zatáhlá a ona něměla prostor na to dát ji tam zpátky a tak si musela udělat řez o 1,5cm delší, aby ji tam mohla vrátit. Warrant má prý velmi tlustou kůži a něšlo jí to skoro propíchnout. Šli jsme všichni do ordinace. My na našim pejsánkem a Šmídovi nechat dát Whistíkovi včeličku.
Warrtík ležel na stole a ještě spinkal, na sobě měl stahovací obleček a nám ho bylo moc líto. Mezitím přišla Eva s malou Wantou, která je o týden mladší než Warrtík a Whist a je to vlastně jejich sestřenice. Ti dva spolu lítali po ordinaci a vesele si hráli, tak mě i Michala mrzelo, že o to byl Warrtík ochuzen. Oni si tam jančili a on měl chudinka bebíčko. Ale uklidňoval nás fakt, že to má už za sebou a že mu všechno vynahradíme na únorovém srazu bulíků. Paní doktorka nám dala ještě nějaká homeopatika a mastičku a poučila nás o jejich užívání. Na otázku, za kolik dní má jít na vyndání stehů, nám odpověděla, že stehy jsou samovstřebávací a tudíž se nevyndavají. Michal šel vyhřát auto, my jsme s SM ještě trošku poklábosily a vyrazili jsme k domovu.
Po cestě byl Warrtík moc hodnej, byl samozřejmě ještě oblbnutej po injekci, ale ani nekňučel. Jen jednou se trošku poblinkal, ale kdo by se mu na tý hrbolytý dálnici z Brna do Prahy a ještě po narkóze divil. Když jsme asi v jednu hodinu v noci dorazili domů, tak jsme mu ještě bříško namazali hojivou mastí a dali určená homeopatika.
Druhý den v pátek byl jako vyměněný, tak hodného jsme ho ještě nezažili. Samozřejmě, že jsme počítali s tím, že nebude tak řádit a po pravdě nám to ani nevadilo. Warrant neprojevoval žádné známky bolesti ani nějakého problému, jen byl prostě unavený a hodně spinkal, což je po operaci zcela normální. Jedl, pil i radostě vítal návštěvu. Vše jako dřív, jen nás tolik nezaměstnával.
V sobotu ráno, když jsem mu šla vyměnit sterilní čtverec a namazat bříško mastí, s hrůzou jsem zjistila, že dva spodní stehy chybí a rána se rozšklebila do 1cm šířky o délce asi 1,5cm. Ihned jsem informovala SM a poslala foto. Odepsala, že skutečně stehy vypadly, ale že to není nic strašného, ať ráno často mažeme, že se jen bude trošku dýl hojit. Byla jsem z toho nešťastná a pořád jsem na to Warrtíkovo otevřené bebíčko musela myslet. Přemýšlela jsem, zda-li raději nezajet na pohotovost k našemu vetrináři, ale nechtěla jsem se SM nějak dotknout, že zpochybňuji její mínění. Přesto mi však zdraví našeho zrzavého zlatíčka bylo přednější. Po ICQ si píši s Katkou, majitelkou Lukyho a s tou jsme to chvilku probíraly. Nakonec mi dodala odvahy, abychom raději na pohotovost zejeli, i kdyby jen pro klid v duši. Nepsala jsem to SM, aby to špatně nepochopila, ale její kladnou rekci jsem čekala, šlo přece hlavně o zdraví pejska a to bylo nejdůležitější. Ještě mi doporučila udělat silný roztok z hypermangánu a tím bříško potírat. Říkala, že je i možné ty dva stehy bez narkózy dodělat, ale že si myslí, že to není tak nutné. Každopádně jsme věděli, že budeme klidnější, když to pan doktor uvidí naživo.
Pan doktor Bejček byl velmi ochotný a bez problémů nás v sobotu
odpoledne přijal
. Manžel postavil Warrtíka na stůl a pomocí pana Bejčka
ho museli položit na záda, aby bylo na tu bolístku vidět. Už při tom
byl Warrtík dost nešťastnej a vůbec se mu to nelíbilo, asi věděl, co
bude
následovat, chudinka. Pan doktor nám oznámil v podstatě to samé, co SM,
že
bychom to mohli nechat i tak, ale mohlo by se stát, že by se rozjely i
další stehy a pokud by ještě rána nebyla dostatečně srostlá, tak by se
celá otevřela a muselo by se to šít celé znovu. Volil tedy raději, že
ty
dva vypadlé stehy dodělá.Vysvětlil nám jak bude postupovat, abychom se
nebáli, že nám našeho miláčka mučí. Nejprve mu musel ránu vyčistit, už
při tom Warrtík moc plakal a aby ne, já bych taky naříkla, kdyby se mi
někdo šťoural v živé ráně. Ale nic naplat, bylo to pro jeho dobro, aby
tam nevznikla nějaká ifekce. Poté nám pan doktor sdělil, že bříško
nebude umrtvovat, jelikož by se jednalo o 5 vpichů a tím by Warrantovi
způsobil větší stres, než když mu ty dva stehy dodělá jen tak. I o této
možnosti nás SM informovala a tak jsme věděli, že to pan Bejček nedělá
jen tak. Bylo to ale strašné a žádnému pejskovi ani jeho majiteli bych
to nepřála zažít. Warrtík má zřejmě opravdu silnou kůži a tak ani panu
doktoru Bejčkovi nešla lehce propíchnout, Warrtík moc plakal, až nám to
všem rvalo uši. I můj muž, kterého hned tak něco nerozhodí, byl z toho
dost
špatný.
. Manžel postavil Warrtíka na stůl a pomocí pana Bejčka
ho museli položit na záda, aby bylo na tu bolístku vidět. Už při tom
byl Warrtík dost nešťastnej a vůbec se mu to nelíbilo, asi věděl, co
bude
následovat, chudinka. Pan doktor nám oznámil v podstatě to samé, co SM,
že
bychom to mohli nechat i tak, ale mohlo by se stát, že by se rozjely i
další stehy a pokud by ještě rána nebyla dostatečně srostlá, tak by se
celá otevřela a muselo by se to šít celé znovu. Volil tedy raději, že
ty
dva vypadlé stehy dodělá.Vysvětlil nám jak bude postupovat, abychom se
nebáli, že nám našeho miláčka mučí. Nejprve mu musel ránu vyčistit, už
při tom Warrtík moc plakal a aby ne, já bych taky naříkla, kdyby se mi
někdo šťoural v živé ráně. Ale nic naplat, bylo to pro jeho dobro, aby
tam nevznikla nějaká ifekce. Poté nám pan doktor sdělil, že bříško
nebude umrtvovat, jelikož by se jednalo o 5 vpichů a tím by Warrantovi
způsobil větší stres, než když mu ty dva stehy dodělá jen tak. I o této
možnosti nás SM informovala a tak jsme věděli, že to pan Bejček nedělá
jen tak. Bylo to ale strašné a žádnému pejskovi ani jeho majiteli bych
to nepřála zažít. Warrtík má zřejmě opravdu silnou kůži a tak ani panu
doktoru Bejčkovi nešla lehce propíchnout, Warrtík moc plakal, až nám to
všem rvalo uši. I můj muž, kterého hned tak něco nerozhodí, byl z toho
dost
špatný.
Když už měl Warrt to nejhorší za sebou, tak mu pan doktor nastříkal
bříško takovým stříbrným sprejem a vysvětlil nám, jak se nyní o ránu
starat a kdyby se cokoliv dělo, tak že máme volat. Divil se jen, že SM
nepoužila ihned hedvábí, ale vstřebatelný materiál a že nedala po
operaci antibiotika. Řekla jsem mu, že nechtěla aby měl velkou jizvu a
bohužel neodhalda sílu pnutí a jak má Warrant tlustou kůži a jaká mu dala
homeopaitka a mastičku. Pan doktor je sám pro homeopaickou léčbu a
léčitelství, ale prý v takových případach neriskuje a dává antibiotika
pro jistotu hned. "No uvidíme", sdělil nám a my jeli domů.
Po příjezdu jsem o všem informovala opět SM a ona se omlouvala a
uznala, že měla opravdu šít hedvábím. Nicméně že mi alespoň pošle nějaká
homeopatika, aby Warrtík zapomněl na stres ze šití. V neděli večer při
mazání rány mi na prstech ulpěly další stehy, to mě vyděsilo, ale
jelikož byla rána u sebe a nějak se nerozvírala, tak jsem jí jen
zpevnila dvěma slabými proužky náplasti a vše zese nafotila a poslala
paní Müllerové. Ona mi od pověděla, že mám udělat odvar z řepíku a že by
to mělo držet. A tak jsme čekali, co bude.
V pondělí ráno ale už rána pnutí nevydržela a začala se na některách
místech opět rozšklebovat. To už jsem nečekala a volala Mvdr. Bejčka. Ten
do hodiny přijel a řekl, že už jsou opravdu nutná nasadit antibiotika,
jelikož to začíná hnisat. Píchnul mu injekci a též řekl, ať to hodně
potíráme řepíkem a že ve středu opět přijede. A tak jsme vyměňovali
řepíkové obklady a snažili se Warrtíka držet v klidu. No jo, ale držte
štěně v klidu a obzvlášť štěně bulíka. Když ho to popadne a začne dělat
rallye po obýváku, tak s tím nic nezmůžete.
Mezi tím jsem si samozřejmě ještě psala a volala s SM, abych ji též informovala jak, se tomu našemu marodovi daří. Moc jsem se bála, aby nepovolily i vnitřní stehy, na což mě pan Bejček upozornil, že by se též mohlo stát. SM mě uklidnila, že vnitřní stehy jsou šité pevným hedvábím a ne vstřebatelným materiálem a tak se není čeho obávat. Pan doktor mi ale řekl, že nejde o to, že by praskly, ale že by se mohlo stát, že je bakterie rozloží a střevo se znovu začne tlačit skrz břišní stěnu ven a tím by opět vznikla kýla. Načež mě ihned uklidnil, abych se neznepokojovala, že si myslí, že jsme to těmi antibiotiky zažehnali.
Přijel ještě ve středu, v pátek a po každé mu píchnul další antibiotika, měl radost z toho, že se to začíná pěkně hojit a slíbil, že při pondělní návštěvě nám doveze mastičku, která je výborná a ránu dobře scelí. Jak řekl, tak taky udělal a při pondělní kontrole mastičku dovezl. Veterinární mast se jmenuje ALAPTID a vřele ji doporučuji, mažeme jí na bříško ráno a večer a výsledek je skutečně den ode dne vyditelný. Jen se mi pořád nechce líbit, že má pod sešitím skoro stejnou bouličku jako když měl kýlu. Čekala jsem, že po operaci bude bříško opět ploché a hladké, samozřejmě až na tu jizvu, se kterou jsam počítala. Pan Bejček mi vysvětlil, že je to šitím. Tím, jak je zašita břišní stěna a pak ještě kůže, tak to dělá takovou řasu, ale že se to časem zatáhne. Tak uvidíme, ale raději to budu sledovat, to víte, mám už teď ze všeho strach, aby to naše zrzavý štěstí nemuselo zase nějaký zákrok podstoupit.
Při dnešní kontrole pan doktor prohmatal bříško a ujistil mě, že se
opravdu o vrácení kýly nejedná. Rána se již celkem dobře zatáhla a tak
by mělo být už vše v pořádku. Ještě ho samozřejmě budu sledovat a bříško
promazávat, aby jizva byla co nejmenší a s velkou námahou, jako jsou
schody, asi taky trošku počkám. Každopádně doufám, že nás snad už nic
podobného nečeká a že si ty zdravotní problémy Warrtík vybral a od teď
bude zravej jako řípa.
Pokud by vašeho bulíčka čekal stejný zákrok, podrobně se vašeho vetrináře vyptejte, jak bude zákrok probíhat. Zeptejte se, čím bude vašeho miláčka šít a pokud by řekl, že budou stehy vstřebatelné, tak ho raději poproste o šití hedvábím. Možná tím vašemu pejskovi ušetříte další bolest a zkrátíte dobu uzdravování.
24.1.2008